Josefov

Průchod skrz základní obranný prvek – bastion. Tudy lze proniknout skrz hradby do pevnosti.

Ovšem dostat se k průchodu není pro případné útočníky nikterak snadné.

Náš průvodce věděl o pevnosti první poslední.

Jen vyústění komínů dává tušit, že jsme vlastně na střeše.

Přísně bezbariérové. Tedy pro domácí. Přespolní měli v cestě bariér jak naseto.

Střílny. Nad každou vyústění odvětrávacího „komínku“. Všechno tu má svůj smysl.

Kolik set let že je těm cihlám?!

Ano, tudy jsme včera vstoupili do podzemí.

Co je asi za nimi?


V neděli dopoledne jsme se podívali do Josefova ještě jednou. Průvodcem nám tentokrát byl jeden z nadšenců, opravujících ve volném čase historické opevnění.

Ani ve snu by mne nenapadlo, že mohu být tak uchvácen pevnostním městem. Stalo se. Impozantní krása přísně účelné, velkolepé stavby trochu připomíná briliant, jehož plošky jsou určeny se stejně neúprosnou logikou. Prostě druh matematické krásy ryzí účelnosti.